Asistenční psi ve škole

ÚVODEM

Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky® cvičí asistenční psy pro všechny věkové kategorie zdravotně postižených, tedy i pro děti a mládež školou povinné. A právě ti školou povinní často řeší otázku: budu smět chodit do školy i se psem?

Asistenční pes ve škole je pro někoho stále (bohužel) nepředstavitelná věc, pro jiného (naštěstí) už běžná každodenní praxe. Tuto stránku jsme založili jednak jako informaci pro pedagogy, spolužáky a jejich rodiče tam, kde některé z dětí žádá o povolení přístupu s asistenčním psem, ale i jako naše poděkování školám, které přístup asistenčního psa povolily a kde už se stala přítomnost asistenčního psa při vyučování zcela běžnou věcí.

ARGUMENTY PROTI...

Mezi argumenty proti přítomnosti asistenčního psa ve škole nejčastěji zaznívají důvody hygienické, alergie na psí srst u dětí nebo jejich strach ze psů. Objevují se ale i obavy, že pes bude narušovat vyučování, že bude běhat volně po škole nebo dokonce že někoho pokouše. Podívejme se na tyto argumenty podrobněji:

...A ARGUMENTY PRO

Aby asistenční pes pro dítě správně a bezproblémově pracoval, musí toto dítě považovat za svého pána. Proto naše společnost poskytuje plnohodnotné asistenční psy jen dětem, které jsou schopny tuto svou roli zastat (pro děti, u kterých tato záruka ještě není, cvičíme tzv. "šikovné společníky"). Dítě musí být především schopné samostatně se rozhodovat, samostatně dávat psovi správně povely a po vykonané práci také psa pochválit a odměnit. Pro řadu dětí to ale není úplně samozřejmé, některé z nich mají třeba problém dát psovi povel dostatečně hlasitě, jasně a důrazně, jiné zase, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, těžko odměňují psa třeba pohlazením nebo podáním pamlsku. Navíc pes někdy inklinuje k tomu, aby za svého pána považoval spíše dospělé členy rodiny než dítě. Proto je právě u dětí tato otázka velice citlivá a právě proto je třeba, aby dítě trávilo maximum času se svým psem. Aby to bylo právě a jen ono, kdo psa vede, kdo bude psovi dávat povely a kdo ho bude odměňovat, a to i mimo školu, v domácím prostředí. Pokud pes nemůže být s dítětem ve škole, pokud je pes několikrát týdně na několik hodin od dítěte odloučen a vede ho někdo jiný (zpravidla dospělý člen rodiny), těsná vazba mezi dítětem a psem se tím narušuje, pes má pak často přirozenou tendenci více poslouchat dospělé členy rodiny a méně dítě a to může zákonitě vést ke zhoršení kvality jeho práce pro dítě.

U některých onemocnění, např. DMO, lze předpokládat, že schopnost dítěte povelovat a odměňovat psa se s časem měnit nebude nebo se bude lepšit. Jsou ale i onemocnění (např. progresivní svalová dystrofie), kde lze očekávat spíše opak. Snižování schopnosti dítěte povelovat a odměňovat psa. Přitom právě u takových dětí je jasné, že budou potřebovat asistenci psa čím dál tím více. Pro jejich budoucí spolupráci s asistenčním psem jsou dokonalá secvičenost, souhra a správný vztah mezi dítětem a psem, klíčové. Navíc je zřejmé, že toto secvičení a fixace správných vztahů mezi dítětem a psem musí proběhnout v době, kdy je dítě ještě schopné samo psa povelovat a odměňovat. Později už by to bylo téměř nemožné. Dobré secvičení a dostatečná fixace vztahů jsou ovšem dost náročné na čas, trvá to i pár let. Proto je důležité, aby zejména takto postižené dítě trávilo se svým psem maximum času, a to, pokud možno, i v době školního vyučování. Argument, že přeci dítě má ve škole asistenta, tak k čemu potřebuje ještě psa, je z tohoto pohledu nesmyslný. Svědčí o hrubém zredukování úlohy asistenčního psa jen na jakousi pomůcku pro podávání nebo přinášení, o nepochopení významu asistenčního psa zejména pro budoucí život dítěte a ignoruje potřebu včasného vybudování těsné a pevné vazby mezi dítětem a psem.

JAK JSOU PSI PŘIPRAVOVÁNI NA POBYT VE ŠKOLE?

Pomocné tlapky® ADEu (Assistance Dogs Europe) a při výcviku, testování a následné péči se řídí pravidly a standardy těchto organizací. Každý nový tým Pomocných tlapekŽ musí ještě před vlastním předáním psa složit "Test přístupu do budov", při kterém se testuje schopnost celého týmu (tedy nejen psa, ale dvojice pes+klient) bezpečně se pohybovat ve velmi náročném prostředí. Testy probíhají zpravidla v supermarketech v době nákupní špičky. Dalšími povinnými testy jsou Test asistenčních dovedností, zaměřený na kvalitu asistenční práce psa a Test poslušnosti a ovladatelnosti, ve které musí klient prokázat, že psa bezpečně ovládá a pes ho poslouchá a respektuje. Po předání psa je nutné absolvovat znovu každý rok přetestování, aby pes mohl pracovat jako asistenční, musí uspět ve všech uvedených testech. Po složení zkoušek dostane klient průkazku s časově omezenou platností (nejdéle na 1,5 roku) a do termínu ukončení platnosti průkazky musí tým absolvovat nové přetestování. Toto schéma testování asistenčních týmů se bez výjimky a bez úlev týká i dětských klientů.

Už v době výcviku se při výběru vhodného psa pro dítě školou povinné bere v úvahu možnost, že dítě bude docházet se psem do školy. I podle toho se ze všech psů ve výcviku vybírá ten nejvhodnější, s nejlepšími předpoklady i pro pobyt mezi dětmi. Toho pak cvičitelé v maximální možné míře berou do dětských kolektivů, aby si co nejvíce zvykl na pobyt s nimi, sledují a korigují jeho chování tak aby už v okamžiku předání byl připraven na bezproblémový pobyt ve větším kolektivu dětí.

JAK SE ASISTENČNÍ PES VE ŠKOLE CHOVÁ?

Požadavky na správné chování asistenčního psa ve škole jsou jasné a přísné. Pes ve škole musí být především zdravý a čistý. Zejména v období línání rovněž klientům doporučujeme častější kartáčování (např. vždy před odchodem do školy), aby po psu ve škole zůstávalo co nejméně chlupů. V průběhu vyučování leží pes vedle lavice žáka, pod lavicí nebo na jiném určeném místě, pokud nedostane od žáka výslovný povel k nějaké činnosti. Rozhodně se ale nesmí volně pohybovat po třídě nebo jakkoli jinak narušovat výuku. K tomu jsou asistenční psi speciálně vedeni. I v průběhu přestávek se smí pes pohybovat pouze v těsné blízkosti žáka, zpravidla na vodítku. Neexistuje, aby se pohyboval volně po škole. Pobyt ve škole není pro psa hra, je to jeho práce. Venčení, např. o velké přestávce, zajišťuje žák sám nebo s pomocí asistenta, případně (po dohodě i žákem a učiteli) některý ze spolužáků, a to na místě, vyhrazeném školou (po případné dohodě s cvičitelem). I tady trváme na úklidu za psem (asistent nebo spolužáci přímo při venčení nebo dodatečně rodinný příslušník, když žáka po vyučování vyzvedává ze školy). Naše společnost trvá na tom, aby žák i jeho rodiče dodržovali tato pravidla a zajistili, aby se i asistenční pes choval podle nich.

Pokud to tedy celé shrneme - asistenční pes by se měl ve škole chovat především klidně, nenápadně a nijak na sebe neupozorňovat.

JAK SE CHOVAT K ASISTENČNÍMU PSOVI VE ŠKOLE?

Jak bylo uvedeno výše, asistenční pes se má ve škole chovat klidně a nenápadně. Něco podobného ale platí i pro jeho okolí (spolužáky, učitele). Měli by se v ideálním případě chovat, jako by pes ve škole snad ani nebyl. Tedy především psa nevyrušovat, když při vyučování leží na vyhrazeném místě, nikdy nikdo psa nekrmí, a jen s výslovným souhlasem klienta psa může psa odvést/ venčení/, nehladit, ale ani na něj např. nevolat. Také je krajně nežádoucí, aby se ostatní pokoušeli dávat psovi sami nějaké povely. Pokud je třeba dát psovi povel, vždy je třeba požádat žáka, aby to udělal sám. Ale se všemi těmito zásadami a požadavky seznámí žáky i pedagogy cvičitel Pomocných tlapek při své návštěvě ve škole.

JAK TO VŠECHNO PROBÍHÁ?

Rozhodně ne tak, že by se ve škole najednou, bez upozornění, objevil žák s asistenčním psem. Celou věc je třeba dobře připravit předem. Pokud tedy škola na základě žádosti žáka uvažuje o tom, že by mu umožnila přístup s asistenčním psem, je dobré především informovat rodiče spolužáků, zeptat se, zda s tím souhlasí a zjistit, zda není ve třídě žák se silnou alergií na psí srst nebo s nezvladatelným strachem ze psů. Pokud ano pokusit se tuto věc řešit v rámci možností, které škola má. Když takové problémy nejsou nebo pokud se je podaří vyřešit, po dohodě s vedením školy přijede do školy některý z cvičitelů Pomocných tlapek. Jeho návštěva má dvojí účel: jednak cvičitelé chtějí co nejlépe poznat prostředí, kde se bude pes pohybovat a kde bude pracovat, ale také informují pedagogický sbor o tom, kdo jsou asistenční psi, jak pracují, s čím a jak ten konkrétní pes pomáhá jejich žákovi, jaký je jeho význam v životě postiženého dítěte. A protože dotyčného psa velmi dobře znají, informují i o jeho specifických vlastnostech a dovednostech, chování a podobně. Zároveň je možné po dohodě s vedením školy určit místo na venčení tak, aby vyhovovalo provozu školy, ale i potřebám a bezpečnosti psa. Je také velice dobré, pokud má cvičitel možnost seznámit se psem žáky třídy, informovat je o tom, jak se k psovi mají chovat a co je naopak zakázáno. To je jeden z velice důležitých předpokladů k bezproblémové "docházce" asistenčního psa do školy.

ZÁVĚREM

Nechceme, aby přítomnost asistenčního psa ve škole znamenala jakékoli narušení běžného chodu školy a pro pedagogické pracovníky přítěž nebo zdroj nějakých dalších povinností. Zkušenosti ze škol, kam psi docházejí, nám ale jasně ukazují, že při dobré spolupráci zejména mezi školou, žákem a jeho rodiči lze zajistit, aby docházka dítěte s asistenčním psem do školy byla bezproblémová a ke spokojenosti všech stran.

ZKUŠENOSTI PEDAGOGŮ...

...A VYJÁDŘENÍ ŽÁKŮ A RODIČŮ

TAKŽE - KDE TO JDE (a komu moc děkujeme)