Výcvik fenky Iris sponzorovala firma
Lokel

Láďa žije s rodinou v Litoměřicích. Navštěvuje základní školu, krásně maluje, hraje závodně šachy a hodně cestuje. Iris vyrůstala u manželů Mazáčových. Iris Láďovi otevře dveře, podá vše, co upadne, především pastelky, přinese mobil, sundá ponožky a je parťačkou pro klučičí lumpárny.

Gratulujeme

Další gratulace k titulu mistra republiky v lukostřelbě! ...a přidáváme 2 fotečky z jara..

Ladislav Maksoud se stal Mistrem ČR 2009 v halové lukostřelbě v kategorii začátečníci.

 

Iris, Irča, Chitta a Krišpína se učí polohovat s Haničkou Pirnerovou

Maminka Ládi je autorkou krásných básniček o asistenčních psech, za které moc děkujeme a rádi jsme je umístili do speciální sekce.

Dopis ze dne 25.9. 2005

Naše putování s Iriskou

Po dlouhém ročním čekání jsme se konečně dočkali! Mohli jsme jet na poslední secvičení s naší černou krasavicí a pak si ji po slavnostním předávání konečně odvézt domů.

Trochu jsem se toho bála, protože při únorovém tréninku v Třemošné mrzlo až praštělo, všude náledí a Iriska se nám u vozíku víc motala pod nohy, než vzorně capala vedle. No, uznávám, i já jsem se teprve učila řídit ten náš nový dopravní prostředek a tak jsme z toho byli nějak nervózní všichni. Za těch pár dnů jsme se ale všichni tři- Irisa, Ládík i já- tak skamarádili, že nám dělalo potíže se rozloučit.

Červnové setkání bylo bouřlivé. Nejen, že Irisa okamžitě Láďu poznala a vítala ho tak, že se div neporoučel k zemi, ale na procházkách se chovala jak učiněná dáma. Za pár dnů jsme úspěšně složili zkoušky a nastal slavný den. Bylo milé setkat se se všemi těmi lidmi, díky nimž se podařilo pro nás "čubinku" vychovat, ale nejkrásnější byl to, že jsme věděli, že už se s ní loučit nebudeme muset. A když Ládík usnul po menším záchvatu, lehla si k vozíku a hlídala ho.

Doma nastalo očuchávání terénu, ale už za týden nadšeně cestovala denně s Láďou do školy.

V půlce července jsme vyrazili na dovolenou za tatínkem do Itálie. Cestou jsme v autě zjistili jednu Irisčinu slabost - dá-li se to tak říct, naše fenečka je "úchylná" na jablka. Než jsme se vrátili z WC na pumpě, z auta záhadně zmizely tři ohryzky. Mysleli jsme, že jsme je vyhodili a zapomněli na to, ale když jsem pak seděla na zahradě v Sieně a položila jsem ohryzek za sebe, zmizel také. Iriska se s ním odplížila pod stůl, způsobně ho držela v packách a ohlodávala. Náš údiv vyvrcholil, když ze zahrady začala Láďovi nosit fíky a my zjistili, že je trhá rovnou ze stromu! No, když asistovat, tak s kompletním servisem!

Jinak celé naše putování zvládla krásně a to jsme, prosím, najezdili přes 6000 km. A teď jedna velice důležitá věc! Byli jsme na výletě na ostrov Elba a na zpáteční cestě trajektem Iris znejistěla, pořád byla u Ládíka , lízala mu ruce a když jsem ho položila na sedačky, aby si odpočinul od vozíku, posadila se vedle něj jako sfinga. Mysleli jsme, že je nervózní z lodi, ale za dvě hodiny už měl Láďa silný záchvat a horečku přes 40°C. Celé dva dny, co se z toho vzpamatovával, se chodila jen venčit a napít, jinak ležela u jeho postele (no, chvílemi i v ní). Takže ta lidsko-psí telepatie asi přece jen existuje.

Chci ještě jednou poděkovat všem, bez kterých bychom naší černou princeznu neměli, sponzorovi - firmě Lokel, předvychovatelům a oběma Pirnerovým (na jejichž návštěvu se zas těšíme). Mějte se fajn všichni, lidičky i pejsci, zdraví Ládíkova "mamča".

Jana Maksoudová

FOTOALBUM Z TÉTO DOVOLENÉ ZDE

Dopis od Ládi 9/2005

Ahoj a dobrý den všem,

mamča chtěla, abych napsal nějakou příhodu s Irčou, ale snad mi počítač opraví chyby (kdyby něco, tak jsem dysgrafik, určitě vám to nebude vadit). Jak napsala mamča, když jsme byli za taťkou, bylo to dobrý. Měli jsme apartmán v kamenném domečku a okolo jsme mohli s Iriskou blbnout.

Ale nejlepší bylo, když jsme jeli k moři. Ona ho nikdy neviděla a když jsme jí vzali na břeh, nadšeně se šla napít a voda jí utekla před nosem. Koukala docela udiveně a to ještě netušila, co jí čeká. Když se vlna vrátila, stála v ní po bříško, což jí až tak nevadilo, ale docela jí překvapilo, když se zkusila napít. Škoda, že jsme to nestihli vyfotit. Sice vím, že psi neumějí dělat ksichty, ale tohle teda byl KSICHT! Prskala a dívala se na mně vyčítavě, jako bych za to mohl, že ta voda je slaná. Já jsem se teda už válel na písku a dost jsem se jí smál.

A potom jsme jeden den jeli k jezeru, kde bylo do půlky málo vody a mamka mi dovolila, že Irča může jít se mnou a s Ájou do vody, tak stála u kraje a opatrně si namáčela čumák. Tak jsme se jí smáli znova. Jo a taky trhala ze stromu fíky a chtěla mi nosit ještěrky. Ale ony se nedaly chytit a utekly jí na strom.

Teď se mnou už zase chodí do třídy a všechno je v pohodě, už jí konečně přestávaj padat chlupy. Divím se, že ještě není nahatá na kůži, kolik jich z ní vypadalo. Máme novou třídu, bezbariérovou, učitelé už si na Irisku zvykli a normálně s náma chodí všude, i do jídelny. Je prostě SUPER!

Tak ahoj, už to píšu asi půl hodiny, tak to bude stačit a zase napíšu jindy.

Ahoj všem Ládik Maksoud

Fotoalbum z Láďova pobytu v Harrachově v Krkonoších, duben 2006:


Iris - pes hlídací


Jednorožec a jeho tvůrci


Kat, jeho oběť a mrtvý pes při karnevalu


Iris odhodlána aportovat sněhovou kouli